Řevnice - Cenu Našich novin určenou lidem, kteří nezištně pracují pro náš kraj, letos převzal Petr HOLÝ z Řevnic, člověk oddaný sportu. Tradice řevnické národní házené pokračuje i díky němu. Blahopřejeme nejen k ceně, ale i k narozeninám, které slavíte.

Jak se cítíte jako čerstvý laureát Ceny NN? Určitě mám radost. Trochu mě mrzí, že jsem si den nemohl více vychutnat. Přijel jsem autem jen pár minut před aktem, protože jsme v Praze měli zasedání házenkářského výkonného výboru, ze kterého jsem musel utéct. Z předávání Ceny NN jsem se omlouval, ale dostalo se mi odpovědi, že se letos musí zúčastnit všech deset nominovaných, tak jsem něco vytušil?

Víte, kolikrát jste už byl na cenu nominovaný? Já si nepamatuju rok, kdy byste nebyl... Pan Frýdl při moderování říkal, že jsem tu podesáté! Já si myslím, že jsem byl u všech předávání, i na pódiu.

Jaké jste měl pocity, když jsme vyhlásili vaše jméno? Bylo to překvapení? Určitě mě to potěšilo! A docela i překvapilo, že mě letos nikdo nepředběhl. Vlastně jsem odpověděl v první otázce - něco už jsem tušil.

Koho jste letos tipoval na vítěze, myslel jste na někoho? Ani letos jsem si nemyslel, že by to vyšlo na mě. Činovníci (třeba starostové) jsou víc vidět, ale házená, to jsou jen starosti, jestli bude na mistrák dost hráčů a podobně.

Už víte, co uděláte s výhrou? Vzal jsem to jako hezký dárek k narozeninám. Něco už jsem věnoval na ceny k nohejbalu i k lesnímu slalomu, ale abych házené koupil šest balonů, to ne, stačí, co mě stojí starostí a času.

V Řevnicích a okolí jste známý tím, že se věnujete házené a dětem. Co řevnickou házenou čeká v nejbližší budoucnosti? Ano, dětem se věnuji celý život, na házené i v zimě s lyžemi. Mrzí mě srovnání s lety minulými, kdy děti měly daleko větší zájem o sport. Dnes si vystačí s počítačem a televizí. Mrzí mě i přístup školy k výchově sportu, mám možnost sledovat hodiny tělocviku. Některé děti neumí ani běhat, natož udělat kotoul...

A řevnická házená? Byl bych špatným vojevůdcem, kdybych ohlašoval zánik, ale doba není české házené (jedinému národnímu sportu) příznivá. Nejsou peníze, ale i zájem je malý. Na házené nám schází mládí. Nejmladších kluků je jen osm, když dva onemocní nebo jedou pryč, jsou problémy s odehráním utkání. Vezmeme-li v úvahu, že ligoví hráči chtějí skončit, že už jsou staří, vyhlídky nejsou růžové. Vlajku musí držet starší žáci s dnešními dorostenci, kteří vládnou oblastním soutěžím. Když vydrží všichni až do kategorie mužů, budeme ještě nějaký rok moci na náš sport chodit. Řevničáků je ale málo, máme tu černošické děti a hlavně Třebaňáky-kabrňáky. A když jsem v tom brečení: lesní slalom pořádáme 38 let, je to běh mezi stromy, který jsem vymyslel jako trénink slalomu na lyžích. Některý rok nás bylo málo, ale tak málo jako letos, snad ještě nikdy.

Máte nějaké přání nebo vzkaz, který byste chtěl sdělit čtenářům? Vybrečel jsem se dost. Takže jen malý vzkaz rodičům: pošlete nám na hřiště svoje děti! Myslím, že se současní trenéři o děti starají dobře a příspěvky nejsou tak strašné jako u jiných sportů.